"Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují." (Seneca Lucius)

Usínající motýl

30. prosince 2005 v 23:32 | Lenička - PROSIM NEZNEUŽÍT |  Poezie :o)
Slzy stékají Ti po tvářích, snad štěstím, co já vím… A motýli s Tebou létají ve zlatu zapadajícího slunce. Tvá křídla volnost Ti dávají a moře pod Tebou spí v šepotu větru. Víš, že brzy doletíš ke své zátoce… máš ji rád, protože na březích moře slaného začíná moře modrých bodláčích květů… tolik je miluješ… jejich smetanovou barvu, jenž se na obzoru vpíjí do azurové oblohy. A Ty už tušíš, že tam opět bude… ta dívka s pletí bronzovou a očima modřejšíma než cokoli jiného. Vybavuješ si její světlé vlasy… bude je mít zase svázané v neposedném uzílku… nebo se jí přes ramena budou spouštět vodopády vlnitých pramenů? Těšíš se, až ji zase spatříš… až opět usedneš na její jemnou kůži a ona si Tě s úžasem bude prohlížet… Tvá barevná motýlí křidélka, jenž vypadají jako bys prolétl duhou. Jiný motýl taková křídla nemá… Jsi tak kouzelný…!!!
Už vidíš břeh, jsi blízko!!! Srdce Ti tepe jako divošské bubny v džungli… Snad jsi se nezamiloval, hlupáčku!? Netušila jsem, že i motýli mohou milovat… Nedočkavě třepotáš perleťovými křidélky… usedáš na jeden z bodláčích kvítků a vyhlížíš dívku svého srdce. Cítíš… je blízko… vítr k Tobě nese její omamnou vůni. Už ji vidíš!!! Je krásnější než kdy předtím… víš, že si Tě všimla, usedá totiž k Tobě do trávy. Nebojíš se jí, věříš v to, že Tě také miluje. Mile se na Tebe usmívá… ale v jejím pohledu cítíš lest. Nevíš, co to znamená, nikdy jsi nic takového v jejích očích neviděl. Roztáhneš křidélka, aby ses k ní rozletěl… chceš ji vidět zblízka. Ona však prudkým pohybem ruky přes Tebe přehodí velikou hustě protkanou síťku… Lekl ses a chceš hned ven, zkoušíš mávat křídly, ale stále víc se zamotáváš do nepříjemných nitek, křídla se Ti lámou, dost to bolí, ale bez boje se nevzdáváš… voláš na ni, chceš vysvětlení… Doufáš, že Tě pustí ven…Ale síla už Ti nestáčí, necítíš své tělo… nehýbáš se a doufáš ve slitování pro zamilovaného motýla. Najednou ucítíš její ruku, schovala Tě do dlaně… je tma… rozevírá dlaň… ví, že jí nemáš sílu uletět… ostré světlo Tě oslepilo a teď si mlhavě prohlížíš tu zrádkyni, jenž má Tvůj život ve svých rukou. Bože…!!! …zhrozil ses jejího výrazu ve tváři…. láskyplný úsměv se jí změnil v kysele vyceněné zuby a oči má přivřené, jako by ses jí hnusil.
Divíš se, motýlku? Vždyť při boji o svůj život ses celý zlámal… Tvá originální křídla už neoplývají krásou ani šarmem, vždyť už ani létat nemůžeš!!! S lítostí se díváš do očí dívky, pro kterou jsi žil… ohnivé jiskry, které z ní šlehávaly, se změnily v ledové střepy. Odvrací od Tebe znechuceně tvář a lehkomyslně Tě odhazuje do mořem omílaného písku… ležíš nehnutě a cítíš jak Tě vlny objímají a stahují Tě s sebou do moře. Díváš se po motýlech, jenž létají vysoko nad Tebou… vypadá to, jako by se dotýkali obláčků. Smutným pohledem se loučíš se svou zátokou i s krásným mořem bodláčích květů… loučíš se a pomalu usínáš…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeanuska jeanuska | Web | 31. prosince 2005 v 17:10 | Reagovat

já nevidím začátek :(( máš tam moc velkej rámeček menu

2 Lenička Lenička | 1. ledna 2006 v 17:31 | Reagovat

Zkusím napravit :-)

3 kluk s modrýma očima kluk s modrýma očima | 9. ledna 2006 v 14:21 | Reagovat

když se nad tím člověk do opravdy zamyslí tak z toho plyne hodně věcí .......

4 Lenička Lenička | 10. ledna 2006 v 19:44 | Reagovat

Tak - doufám že je to dobře. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama