"Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují." (Seneca Lucius)

Labuť

15. února 2006 v 18:11 | Lenička (nezneužít - prosím:) |  Poezie :o)
S narozením labutího mláděte přichází naděje… Naděje v něžnost a věrnost… Naděje v lásku i v život… Stojíš na břehu jezera obehnaného hradbami lesů. Paprsky slunce odrážejí se od mírně zčeřené hladiny. Uprostřed je labuť a jedno… jediné labutí mládě. Popelavé peří, jenž připomíná hedvábí. Hleď, dívá se na Tebe! Jak je nevinné a neposkvrněné… je od nás tak odlišné, od nás lidí… My jsme plni sobeckosti… nemyslíš? Podívej! Plave k Tobě! V pohledu má důvěru, jako by vědělo, že mu nechceš ublížit… Jakoby vědělo, že chceš být také takový… bez hříchů. Natahuješ ruku, i když na něj ještě nedosáhneš… Do očí Ti vnikají paprsky zapadajícího slunce… červánky barví nebe… a to mládě je čím dál blíž! Po Tvých tvářích se kutálejí slzy… je už tak blízko, že se ho můžeš dotknout… cítíš jemnost jeho pírek… cítíš i jeho srdce. Zavíráš oči… Je Ticho… máš pocit, že vše, co je kolem, se na vás dívá… v tichu závidí. Nevnímáš nic, jen teplo jeho těla. Mazlí se s Tvou dlaní a Tvé prsty zajíždějí mezi sametová pírka… otevíráš oči… Ale co to? Před Tebou se na hladině pohupuje bílá dospělá labuť! Máš v očích úžas, ale ona se na Tebe dívá s jiskřičkami v něžné tváři… nesměje se, ale ani nepláče. Jen Tě důkladně a s pýchou pozoruje… vyjadřuje vděk… Sleduje každé Tvé zachvění, každé cuknutí koutku. Chceš se smát, ale pláčeš… Chceš křičet, ale něco Ti zamyká ústa… Tvá labuť sklání hlavu a zahledí se na obraz v hladině… pak se opět střetnou vaše pohledy. Cítíš, že je to naposledy… odplouvá… mizí právě tak jako rudé slunce na obzoru… Nechceš, aby odešla, ale víš, že tomu nezabráníš. Zůstal jsi sám, ale víš, že Tvá labuť už navždy zůstane ve Tvém srdci, a že už nikdy… Nikdy nebude nic jako dřív… Vzala si s sebou kus Tvé duše, Tvé mysli, Tebe samého… Zbývá Ti jen doufat, že ji opět spatříš, tak jako doufáš v nový den… v to, že opět spatříš slunce.
Díváš se na hladinu, která je klidnější než kdykoliv předtím… Jen jedno sametové pírko na ni pluje… Památka, abys nezapomněl… ale Ty nezapomeneš!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kubík k. kubík k. | 16. února 2006 v 19:13 | Reagovat

Leni bud trochu veselá život není tak černý usměj se a podívej se na svět jinýma očima jsi super holka uvidíš že zase bude dobře bud veselá protože smích léči a hned ti všechno půjde dobře. srdce máš dobré tak bud veselá vím že to umíš

2 Lenička Lenička | 16. února 2006 v 19:19 | Reagovat

Umím, Kubíku, ale nejde mi to!

3 Jaňula Jaňula | 29. května 2006 v 21:32 | Reagovat

Já každý den prožívám úplně naplno ikdyž dnes byl den ,,D,,...ale každé ráno se budíms tím ,že to bude lepší a cestou do školy si zapnu mp3 a poslochám moje oblíbený písničky a to mě dostane krásně do nálady,ikdyž potom večer stojí za nic...PROŽÍVEJ KAŽDÝ DEN NAPLNO A S RADOSTÍ NA VŠE ZAPOMEŇ :O)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama