"Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují." (Seneca Lucius)

Ach ty procházky...

20. března 2006 v 20:32 | Lenička |  Z mého života
Tak si to představte... v sobotu hodně pozdě večer si to štráduju městem - taková noční procházka pro sladký tvrdý spánek. A už jsem si to mířila domů... když jsem před sebou zahlédla poněkud komíhající se pár, který cestoval z jedné strany ulice na druhou - jak hledal rovnováhu :) Když přišli blíž, zjistila jsem, že má nakoupíno jen mladík a slečna se ho snaží dotáhnout v neponičeném stavu domů. Poznala jsem, že je to ten číšník z kavárny - co jsem mu tam nechala ten ubrousek s básničkou ( pro neinformované článeček "Zamotaná hlava...") Tak jsem je slušně pozdravila - krásnej večer... :) Oni mi odpověděli a v zápění slyším jak se mladík ptá: "Hele to byl kluk nebo holka?" Tak jsem se rozesmála... otočila se a poděkovala. A to jsem neměla dělat... Otočili se a štrádovali si to ke mě... a další osudová chyba byla opět v mé proříznuté pusině: "Ty děláš v Havlovi, viď?" No a toho se chytil... "Jéé, mě tu každej zná..." Byl celej unešenej. A jakmile ke mě přikráčel zahleděl se na můj obličej a já jsem si uvědomila, že je průšvih... "Hele já Tě znám..." Já sklopila oči a snažila jsem se mu to vymluvit. "To seš Ty!!!! Hele, to je vona!!!" Jeho slečna na něj koukala stejně vykuleně jako já... "Kdo ona..?" "No ta, co mi tam nechala tu básničku na ubrousku!!! Tu co jsem Ti přinesl!" Oba na mě koukali jak na svatej obrázek a nepovedlo se mi jim to rozmluvit. Normálně... Nemohla jsem se jich asi půl hodiny zbavit. Pořád mi říkali jak byla úžasná, on mi ve své náladě sáhodlouze popisoval jak na to přišel a jak z toho byl unešenej a takový ty opilecky povídačky. Jak jsem chytrá a že něco ve mě je - že to někam dotáhnu - vopravu - nebylo to moc příjemny :( A nebudete mi věřit, jak je to šílený, když se nemůžete někoho zbavit. Někoho, pro koho znamenáte něco nadpozemského - uvědomuju si, jak to maj ty celebrity šílený ( hehe, ne že bych se k nim řadila :)) A když to došlo i k tomu, že za mnou běželi, ať domů nechodím, že mám jít s nima na panáka - tak to muselo vypadat fakt komicky. Nakonec se mi to zdárně povedlo a vysvětlila jsem jim, že fakt musím domů. Celou cestu jsem se smála a kroutila hlavou - šílený!! :)))
V neděli jsem byla na tříhodinové procházce - asi z ní mám takovou rýmu - připadam si jako chobotnatec. ;) A nastydlej... No, neodbíhejme :) Vyfotíkovala jsem pár foteček a
takhle se mi docela líbíkuje :) To já nefotograf jsem na ni pyšná!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fiki Fiki | 20. března 2006 v 22:58 | Reagovat

haluuz nejvetsii a velika nahoda ktomu :-)) ale hlavne ze byla srandaa =)

2 Petr Petr | E-mail | 21. března 2006 v 13:23 | Reagovat

tak ted mám už tu mozaiku...Celebrita která má ješt k tomu všemu talent na focení....jsem bez šance....  :)))))

3 Lenička Lenička | 21. března 2006 v 16:25 | Reagovat

:))) No sradna - Fiki - to moc nebyla ... docela jsem byla nešťastná

4 Lenička Lenička | 21. března 2006 v 16:26 | Reagovat

Peto!!!! To je jedina fotka ktera se mi trošiličičku povedla... no skoro jedina :)

5 kubík k. kubík k. | 21. března 2006 v 19:33 | Reagovat

leni koukám celkem dobrý zážitky. ta fotečke je fakt pěkná

6 Lenička Lenička | 21. března 2006 v 21:44 | Reagovat

:) Hehe jak to tady čtu - se stanu fotografem - bacha ne mě!!! :-D

7 Fiki Fiki | 21. března 2006 v 22:08 | Reagovat

no asi vim proc jen se budu snazit aby to uz nikdy nebylo kvuli me

8 Lenička Lenička | 22. března 2006 v 15:59 | Reagovat

Kvůli Tobě, Fiki?

9 Fiki Fiki | 22. března 2006 v 19:34 | Reagovat

tak ploc ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama