"Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují." (Seneca Lucius)

Šepot blázna...

22. března 2006 v 16:23 | Lenička (prosím nezneužít) |  Poezie :o)
Tenhle "šepot" jsem teď našla na cárech papíru - psala jsem ho asi před dvěma lety - možná ho ani nikdo nečetl... možná jen jedny či dvoje oči se po řádcích prošly... prosím - nechte se ponořit do šílenství.(je asi těžké ho pochopit)
… a vítr se neutišuje. Naříká a hlavou vráží do stromů, kvílí, snad pláče. Chtěl jsem si s ním zase povídat, ale odmítá se se mnou bavit, prý má smutek, proč, to mi nenašeptal… A tak ať si smutní sám, je to přece jeho věc. Řekl jsem mu, že je větším bláznem nežli já, ale asi to nevnímal. No a tak sedím na milenci popsané lavičce a sleduji jarní lístky plápolající v dešti. Ten zvuk bubnujících kapek je tak známý… Moje uši ho poslouchají tak rády. Slzy nebe…a jejich hudba, to je kus mého šílenství, které vlastně nikdo nechápe… A proč by měl, je to moje šílenství, můj svět ve kterém jsem jenom já… Ano, JÁ… Nikdo… tak mi říkají… Nikdo… Opakuju si to pořád dokola a hledám smysl toho slova. Nikdo… Nikdo… Tak kdo teda vlastně jsem??? Houpu se jako starý smrk ze strany na stranu a chytám dešťové kapky do pusy. Jejich chuť je zvláštně nasládlá a příjemně ch
ladí na jazyku. Oči mám zavřené, aby mi do nich nespadla nějaká ta perla z mraků. Mohla by mě oslepit a já bych byl bláznem bez zraku… Co by mi zbylo? Nebudu o tom přemýšlet… ne, nebudu… proč taky přemýšlet o ještě bláznivějších věcech? Protemnělá obloha se tříští o obzor, co se vpíjí do vodopádů deště. Tvář slunce se schovává za mraky, snad je ospalá a unavená… tak ji nechme spát. Začínám tančit na travnatém koberci… klouže to a to dodává mým pohybům ještě větší dokonalost. Prsty propínající se do nekonečných výšin se mokře lesknou a nohy mi létají do vzduchu. Kdyby sis odmyslel, že tančím v dešti na plácku u lesa, tak by jsi nepoznal, že jsem blázen, že v hlavě to nemám v pořádku… jak ostatní říkají. Moje pohyby jsou totiž ladné a nutící k slzám. A také Tebe k nim donutím. Stačí jen proplést své prsty s mými a svým pohledem se vpít do mých jasně modrých, šílenstvím zakalených očí a budeš tančit se mnou… pojď… tanči se mnou…
…Žluťásku…
… a prolítl jsi kolem mě, jako bys mě nevnímal. Věděl jsem, že jsi to Ty, tak jako to vím teď, když sedíš mi na koleně. Ani nevím… díváš se na mě, nebo jsi chtěl dát odpočinek křídlům a náhodou jsi ke mně přiletěl… Žluťásku… příteli můj. Já vím, že jsi to Ty. Vím, že duše mrtvých, jenž jsou za života uvězněny tady, kdesi pod srdcem, se po smrti rozlétnou a hledají nové vězení v podobě těla, aby se mohly vrátit k Těm co měly rády… Měl jsi mě rád, viď, můj příteli. A tak jsi se stal motýlem… dobře si vzpomínám, přál sis být motýlem! Splnilo se Ti to a vrátil ses ke mně jako věrný přítel, přítel, přítel… pro Tebe jsem nikdy nebyl Nikdo, pro Tebe jsem to byl já… Fil… tak jsi mi říkával jen Ty a taky ta žena, co se mě snažila vychovat… co měla tak líbeznou tvář i když ji měla posetou vráskami. Vždy se na mě slastně smála… chtěla abych jí říkal "mami"… nikdy se mi to nepovedlo, snad proto ji tenkrát odvezli pryč v těch železech co jí prodíraly kůži na zápěstí… snad proto, že mě to nenaučila… snad kdybych se víc snažil… mohla tu být se mnou… Příteli!!! Kam mi letíš… počkej…!!!
Najdu Tě, jen počkej! Zakutálel jsi se někam sem. Prosím, ukaž se mi… mě, nebohému bláznovi… Už se tu v trávě plazím celý světelný rok! No tak, ukaž se mi alespoň na malou chviličku! Dobře!!! Vyhrál jsi!!! Ale teď už se mi, prosím, ukaž! Miluju Tě! Nechci Tě ztratit… Á…!!! Tady jsi, mám Tě! Držím Tě, v od trávy mokré, dlani… Tisknu Tě ke svému srdci, jenž hlasitě bije radostí, že jsi zase u mě… Můj kamínku od královny vod… jsi můj… jen můj…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fiki Fiki | 22. března 2006 v 19:37 | Reagovat

jujkyy to koukaam moc peknyyyy sikulka smudlikuu =)

2 Vox populi Vox populi | 22. března 2006 v 19:42 | Reagovat

zavís je hnusná vlasnost.Závidím ti jak umíš psát s lehkostí vyjádřit myšlenky a vložit je na papír to je dar jehož sem zůstal ušetřen

3 Lenička Lenička | 22. března 2006 v 22:32 | Reagovat

Fiki - neříkej že jsi to četl?!

4 Lenička Lenička | 22. března 2006 v 22:33 | Reagovat

Vox populi - Ale víš co je nejhorší - pro mě je to taková samozřejmost, asi si toho moc nevážím...

5 Fiki Fiki | 23. března 2006 v 15:42 | Reagovat

nerikam ze ano ja to tvrdiim vis co mi to daloi nez sem to prelouskal ???? a to jeste neznam vsechny pismenka ja radsi obrazky :-))))

6 pupa pupa | 26. března 2006 v 19:32 | Reagovat

Neměla bys to brát jako samozřejmost!jsi opravdu talent!Měla by sis toho vážit!Jednou Tě to bude živit!!!!!

7 Lenička Lenička | 26. března 2006 v 23:23 | Reagovat

:)))))) Živit???? Poezie nikdy nikoho neživila...

8 Snory Snory | 31. března 2006 v 17:38 | Reagovat

he je to dobrý:)) taky mám sloh a takovýhle psání za pochodu docela dobrý ale poslední dobou mi ujíždí mozek na dovolenou.....Seš fakt dobrá

9 Lenička Lenička | 1. dubna 2006 v 13:39 | Reagovat

:)) Snory :) Děkuju, nevim proč,ale vazitm si toho :)

10 Noemi Noemi | Web | 3. května 2006 v 18:37 | Reagovat

Krásné. Bylo to strasně nádherné, nemám dalších slov. Myslím, že ti ani memusím říkat, jak je to ultramegafialově super.

11 Lenička Lenička | 3. května 2006 v 20:43 | Reagovat

Noemi - udělala jsi mi radost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama